Prosinec 2010

O mužích

19. prosince 2010 v 19:12 | miisha
Toto jsem zkopírovala z blogu Susan Garrett, což velmi barvitě vystihuje typické chování chlapů (a ještě je to taky o psech):

"I remember in the summer of 1998 John was judging a four day obedience trial and therefore couldn't accompany me when I competed at the USDAA's National Championship with Shelby, Stoni and Twister. As it happened I won two of the four height divisions that weekend in the Grand Prix and came home with 2 big shiny Gold cups. John arrived home the day after me and I had the 2 trophies displayed prominently on the kitchen counter with a picture of each dog sitting in the cup they won. 
John strolled through the kitchen, saw the two big Cups stopped and said; "two trophies- I thought you took three dogs with you?" Easy to keep the ego in check with a man like him around:)"

Zástrčka

18. prosince 2010 v 23:43 | miisha
Každý den se učíme něčemu novému, celý život.

Můj milý právě zjistil, že zástrčka od našeho vysavače má stejnou rozteč jako nosní dírky Džunýska.

12.12. Nabitý předvánoční víkend

12. prosince 2010 v 13:53 | miisha
V sobotu se konala halová výstava v Hodoníně, kterou jsem v sobotu ráno velmi proklínala. Vstávat před 5 není vůbec zábavné! V hale byla zima, omrzaly mi prsty jak na rukou tak na nohou. Známku jsme dostali velmi dobrou a brzy jsme vyrazili k domovu. Na posilněnou a zahřátí jsme si dali dvakrát rum za 15 Kč, což byl ještě lepší nápad než samotná výstava. Rum o 12-té mi v krvi koloval ještě večer. 

V neděli ráno jsem se vydala na cvičák doslova cestou necestou, kam nikdo beztak nedorazil. V určitém úseku cesty silnice mezi poli mizela pod nánosem navátého sněhu, naštěstí ne v zatáčkách...bych se nemusela trefit páč hodní silničáři sloupky odpluhovali do pole.

Ještě dopoledne jsme tedy akčně vyrazili na běžky, což bylo letos poprvé a s Junou vůbec poprvé. A je to boží! Stojím, jedu, Juno běží a doma leží tvářejíc se umřitě :) Muž si zase hrál na supermana. Tentokrát z polohy stojmo a nejedouc, do polohy záda, nožky nahoru. Nechápu. Život prodloužen o dalších pár minut :))

8.12. Zima a tma

8. prosince 2010 v 19:32 | miisha
Došla jsem k zajímavé teorii. Nazvala bych ji spíše Džunýskova teorie.

Do práce chodím a vracím se za tmy, tudíž těžko teď vylítám psa než běžně. Kondička se postupem času jenom zvyšuje, jaká to smůla pro mě. Ale...pes nabuzen na házení sněhových koulí, ještě více než normálně, tak polohy najednou provádí bez chyb. Jak je toto možné? Že by se více snažila?

Přirovnala bych to k jiné jisté teorii a tedy nedat psovi nažrat před výcvikem. Máte-li hladového psa, bude lépe cvičit. Já říkám, máte-li nevylítanou Džunu, bude lépe cvičit. A já žiju v představě, že to je přesně naopak!

03.12. Sáňky

3. prosince 2010 v 18:23 | miisha
Tak jsem konečně šla vyzkoušet sáňky. 

Šli jsme už za tmy, na silnici za vesnici, nic nejelo...ale jak nám to jelo! Jeden pesoj a jak sáňky valí, jedna báseň. Jen se to z toho nízkého těžiště špatně koriguje, takže jsem každý 3 metry skončila v příkopě. Nic moc, chce to nějakou uježděnou cestu a mírný kopeček.

Pak si Džunýsek zaplaval v jazycích a šlo se domů.

Muž na cestě zpět dostal výtečný nápad, který mi prodloužil život o několik desítek minut. Sedl na sáňky, že pojede z kopečka domů, načež sáňky se zasekly o posypový kamínek a...nevím, jak dvoumetrový chlap vyletěl z těch pidi sáňěk, ale letěl...ve stylu starého supermana! A já se s křečí v břiše a mokrými okami skácela do sněhu :)))